2. příběh z Dětského oddělení v Chomutově
V návaznosti na kauzu "Dětské oddělení Chomutov" ( www.splynuti.cz/news/stiznost-na-chomutovskou-nemocnici/ ) vkládám další dva příběhy maminek, které na tomto oddělení byly hospitalizovány se svými dětmi. Jeden příběh je prodloužená verze - podrobná ze stížnosti, uvedena na konci: ( www.splynuti.cz/news/a3-pribeh-z-chomutovske-nemocnice/ ).
Druhý příběh je datován k roku 2011 i ten však má své opodstatnění k tomu, aby byl uveřejněn :
Koncem dubna roku 2011 jsem já s manželem prodělali střevní chřipku, která měla slabý průběh a trvala kolem tří dnů.
Jako na potvoru to tenkrát musel chytit i náš tehdy půlroční synek A. Tři dny měl doma teploty kolem 38st, průjem měl tak 15x za den a třetí den se i přidalo zvracení. Tehdy naše bývalá pediatrička říkala, že to zatím na hospitalizaci nevidí a ať jdu domů a podávám vše stejně jako doteď (Enterol, Nurofen, Nutrilon bez laktozy) .. v tom ale A. dvakrát doktorku ohodil obloukem a úplně byl najednou malátný, a tak uznala, že ať jedeme raději do nemocnice na příjmovou ambulanci.
V čekárně jsme čekali asi hodinu a půl než jsme se dostali na řadu. Odběr krve proběhl celkem rychle, takže po spuštění pláče se u mě malý hned uklidnil.
Byli jsme přijati na JIP. Na chodbu přišel zdravotnický personál s tím ať jím předám malého, že mu půjdou napíchnout kanylu, a že je lepší ať to nevidím, protože to ti děti lépe snáší...V tu dobu bych se propleskla a vůbec bych jim nedovolila, aby mi ho jen tak sebrali a nechali mě za dveřmi poslouchat ten 5minutový hysterický pláč až pomalu k afektivnímu záchvatu na které trpěl od 3měsícu.
Přišli jsme k jeho postýlce..Jeho oči se pohybovali sem a tam, zavírali a otevírali, šlo vidět že je dost unavený protože to byl jeho čas na spaní. Na levé ruce měl dlahu a ručičku zavázanou a rozpíchanou tomu přivázanou k postýlce. Kanyla mu ale vedla z hlavy protože mu prý nemohli najít žílu. Chtěli mu zavázat i druhou ruku, ale to jsem zamítla protože jsem říkala, že je zvyklý se mě při uspávání držet. Po naší otázce proč synkovi skáčou oči jsem se dozvěděla že dostal diazepam na uklidnění, že se mu teď bude dobře a rychleji usínat...Ha ha ha. nevím jak si tohle mysleli. Tenkrát bylo kolem desáté hodiny a kvůli diáku a myšlence, že brzo usne usnul až pomalu v 15hodin.. Pamatuji si jak za mnou přišla sestřička a smála se . Prý: "No ty jsi ale živý, Tobě se nechce spinkat? , Pěkně jsi tu pookřál"... hm z čeho asi? samozřejmě, že ho ten diák jen nabudil.
Blížil se večer a já celý den seděla vedle jeho postýlky a dřevěné židli. Měnila se směna a přišla za mnou sestřička zda si nebudu přát aby dostal malý diazepam aby brzo usnul, v tom to se mnou hnulo a řekla jsem, že to tedy ne, stačilo mi vidět jeho účinek dopoledne. Nic nenamítala, vyměnila mu infuzi s roztokem a zkontrolovala průtok kanyly. Poprosila jsem zda by mi nemohla na chvíli půjčit její křeslo. Odpověděla aby jsem si šla lehnout a odpočinout na pokoj. To jsem hned vyvrátila, protože A. usínal jen v mé přítomnosti.
Tenkrát vedle nás ležela 2letá holčička kterou maminka opustila nějak kolem 19hodiny. Pověděla ji, že si jde odpočinout a aby taky už spinkala. Holčička se potom otočila na levý bok a koukala na mě smutně. Šlo vidět, že je dost unavená, ale nemohla zabrat. Natáhla přes postýlku ruku a začala mě šimrat po ruce, přitom šeptala teto, teto. Holčička uměla fakt krásně a hodně mluvit. Bylo mi jí líto, a tak jsem ji vzala za ruku a hladila. Během chvilky zavřela oči a usnula. V tom přiletěla sestra a prý, že si tohle to nemůžu dovolovat, šahat na cizí dítě. Sestře jsem to vysvětlila a zalhala, že je to naše známá. Znovu jsem poprosila o křeslo a na chvíli mi ho půjčila. Kolem 23hodiny jsem šla na pokoj. Řekla jsem, že pokud by se malý zbudil ať za mnou přijdou. Malý se procitl asi za hodinu. Začal šíleně plakat. Jeho pláč jsem poznala a myslíte, že někdo za mnou přišel?. Ne. Přišla jsem za ním a sestra kvedlala s postýlkou aby ho uspala. Jen co slyšel můj hlas a můj dotyk tak během chvíle spal.
Druhý den si malý ještě poležel na jip . Přišla za malou holčičkou maminka a já ji pověděla o minulém večeru jak jsem držela její holčičku za ruku a zda jí to nevadí. Maminka se jen pousmála, pověděla že nevadí a řekla že dnes u ní vydrží dokud neusne.
Třetí a čtvrtý den nás přeložili na izolační pokoj. Malý dostával odvary z mrkve a rýže, potom i přesnídávky s piškoty. V tom jsem oznámila, že tu už nechci být ani minutu a že mu tyhle diety můžu podávat i doma. Bylo nám vyhověno a týž den nás propustili.
V propouštěcí zprávě stála diagnoza Neinfekční gastroenterititida a kolitida NS
Doma se z toho celkem rychle dostal.
V jeho 13.5 měsíci jsme s průjmem a zvracením byli opět do této nemocnice přijati. Tentokrát se nám ale JIP vyhla a my byli ubytováni dole v přízemí na větších dětech. Na toto oddělení si nemůžu vůbec stěžovat. Personál skvělý. Vše co šli malému udělat řekli předem. Malý se mnou spal v posteli. Ráno nás budili šepotem. Prostě nebe a dudy u proti hornímu patru.