Proč nosit miminka, proč je odložení stavem kritického ohrožení života,..
Hezky napsáno:
Je to nesmírně výmluvný obrázek malého nošence. My lidé patříme mezi savce a nošence. Prozrazuje nás naše vrozené chování, které je tolik výmluvné a nemění se, i když mu svým konáním často klademe odpor a špatně je vyhodnocujeme.
Chování miminka na fotce je velmi logické a v jistém smyslu i zdravé. Dítě mává ručkama ve snaze najít matčino tělo a opřít se o ně. Proto děti disponují úchopovým reflexem, proto ručkama často kraulují a máchají ve vzduchu, což bývá matkami často vyhodnocováno jako nežádoucí chování (zejména při kojení). Jediným biologickým řešení této situace je dát si dítě na hruď, nechat ho ať se ručkama opře o naše tělo. Kultura našla pro tuto situaci i jiná řešení - nechat dítě křičet tak dlouho, až to vzdá (velmi poškozující chování, mechanismy popisuje např. tento článek https://vbavlnce.blogspot.cz/…/vzdelavame-experty-lekce-prvn…) a nebo ho zavinout (zavinování mj. poškozuje termoregulaci a kojení a některé způsoby i vývoj kyčlí).
Dítě na fotce má nohy pokrčené v abdukčně flekční poloze což není nic jiného než příprava na stabilní uchycení na těle matky. Dítě takto dokáže držet nožičky dlouhou dobu a pokud není nošeno, nemá tato poloha žádnou logiku. Zkuste si vy dospělí lehnout a držet takto nohy. Jak dlouho to vydržíte? Dlouho patrně ne. Dětem v tom pomáhají vrozené reflexy. Reflexy, které naše lidská mláďata mají, protože jsou připravena na nošení. Tato poloha také zajišťuje správný vývoj kyčelního kloubu, což jen stvrzuje biologickou podmíněnost vertikálního nošení.
Dítě na fotce pláče a je třeba si uvědomit, že to je zdravá reakce na separaci od matky. Pro mláďata homo sapiens je stav opuštění stavem kritického ohrožení života. Zcela nebiologické a nezdravé je, pokud matka na toto chování dítěte okamžitě nereaguje položením dítěte na hruď ve ventrální pozici (břicho na břicho).
Dítě není biologicky připraveno na rovnou podložku. Žádný z vrozených reflexů nemá na rovné podložce logiku. Požadavek rovné podložky je kulturní mýtus. Dítě je nošenec, očekává tělo matky, nošení.
Další důvod, proč dítě nepatří na rovnou podložku, ale na hruď matky: miminka se rodí s měkkou a tvarově poddajnou lebkou. Má to několik významů - hlavička dítěte se potřebuje při porodu vejít do pánevního otvoru matky. A mozek i po narození bouřlivě roste a zvětšuje se, čemuž se lebka musí rychle přizpůsobovat.
Měkká a velká, relativně těžká hlava miminka se může ležením oplošťovat - vzniká tzv. plagiocefalie, zploštění zadní části lebky.
První fotografie nabízí absurdní řešení - polštářek, který vzniku deformit předejde tím, že má uprostřed volný prostor. Existuje ale jiný způsob, jak problému předejít. Shodou okolností se při něm zároveň naplňují i další potřeby dítěte.
Ano, je jím nošení na těle matky.
