Reakce primáře a můj dodatek (ke stížnosti na CV nemocnici)

Milí návštěvníci. Vzhledem k medializaci tohoto příběhu je potřeba akutně tento web rozšířit (limit pro přenos dat). Děkujeme za velký zájem a každá pomoc je vítaná (i symbolická koruna, či desetikačka): Splynutí, z.s.,  Č.Ú.: 2200762658/2010  Můžete uvést V.S.: 777, nebo do předmětu uvést "DAR". Děkujeme

Zákaz kojení: dítě bylo přijato na doporučení LSPP pro opakované zvracení, průjem a počínající dehydrataci. Dítě bylo umístěno na JIP, byla zavedena kapací infúze. To nebylo provedeno proto, abychom dítěti ublížili, ale pro, abychom zabránili rozvoji dehydratace. Samozřejmě, když dítě opakovaně zvrací, základním léčebným krokem je nasazení diety. Laktosa v mléce podporuje průjem. Proto byla nasazena pauza v kojení a matce to bylo vysvětleno. Pauza v kojení byla pouze na nezbytně nutnou dobu, tj. do rána. Pak po stabilizaci stavu a ústupu zvracení bylo dítě přeloženo k matce, kde jíž matka kojila dle chuti dítěte.


Moje vyjádření: Dítě zvracelo 1x v noci a druhý den 1x doma, v nemocnici ani jednou. O počínající dehydrataci nemůže být řeč, neb do zákazu kojení, byl neustále kojen, tedy přísun tekutin, kombinace MM a čaje byla v podstatě neustálá. Zavedení kapací infúze - dítě bylo bez matky, tedy plakalo bez možného utišení. Já jsem byla odvedena na pokoj, kde jsem měla čekat než pro mě někdo přijde. Rozpíchali mu na několikrát ruku, a kdy se jim nepovedlo zavést infúzi do ruky, napíchli mu automaticky hlavu. Jestli jejich základní léčebný krok je nasazení diety, v tom případě mě zajímá v čem taková dieta spočívá. Pokud je vydán zákaz kojení, a na pokoj se dostane jídlo v podobě - buchta se šodo, růžový puding se šlehačkou, vanilkový puding, rybí pomazánka, margarín, salám, chleba, houbová polévka - byla bych ráda kdyby mi někdo osvětlil, co z toho je ona zmíněná dieta pro hospitalizované dítě. O žádné pauze nemůže být řeč, na pohotovosti, následně na dětském příjmu, stejně tak na lůžkovém oddělení, na JIP. Nikde mi nikdo neřekl pojem PAUZA, o tomto pojmu se dočítám až z vyjádření pana primáře Kroha. Kojení bylo výslovně zakázáno všemi, s kým jsem přišla na oddělení do kontaktu. A vypadá to, že pan primář v tom případě nemá ani přehled kdy bylo dítě opětovně kojeno, vzhledem k neutěšitelnému pláči, byl kojen po 10ti hodinách od příjmu, nikoliv až druhý den, a to tak, že sestra z druhé - noční směny sama kojení povolila a nechápala, proč bych syna kojit nemohla. Tedy Kocourkov? Jedni zakážou, druhý povolí? A ano, následně jsem syna kojila dle jeho požadavků, neb ze zmíněné stravy dietní jsem mu nepodala nic.


Fixace dítěte na postýlce při infuzní léčbě: Kojenci a batolata, někdy i větší děti nechápou, proč mají zavedenou infuzi a snaží se jí zbavit. Proto jsme nuceni malé děti na postýlce fixovat. Neděláme to proto, abychom dítě trápili, ale proto, aby si dítě infuzi nezrušilo. Pak bychom dítě museli zbytečně znovu trápit zaváděním nové kanyly do žíly. Tomu se snažíme fixací dítěte předcházet. Nevím, jak by se mamince líbilo opakované píchání do dítěte. Druhou možností by bylo, utlumit dítě tak, že by se ani nehnulo. Myslím, že to by se mamince líbilo ještě méně. Opakovaně maminky na JIP chovají dítě s infůzí bez fixace na postýlce, ale ne trvale. Pokud jde maminka pryč z JIP, musí se dítě fixovat. Snažíme se skutečně pobyt na JIP dítěti co nejvíce usnadnit a zkrátit na co nejkratší míru.


Tak tento úsek vyjádření mi je víc než proti srsti, za tohle bych ho přivázala, zafixovala k posteli taky! Nesouhlasím s ničím co v tomto úseku píše, protože první část kryje druhou, aby pojem musíme byl vykryt tím, že maminky si chovají dítě. V tom případě mě toto nějak minulo? Nemusí mi hloupě vysvětlovat proč to dělají, ani to, že nechtějí dítě trápit, jsem rozumný, dospělí jedinec, znám důvod tohoto počínání, jde o to, jakým způsobem je prováděn. Co se týká věty utlumení dítěte tak, že se ani nehne, tak to už je naprosto do nebe volající, protože věřím v to, že toto je tam naprosto normální, ve chvíli kdy se matka na oddělení nevyskytuje, a to se stává velmi často, že je dítě přijímáno bez matky, s tím, že by tam byla zbytečná, protože její děťátko bude přeci klidně spinkat a až se budou dít nějaké změny, tak mamince zatelefonují. Mě nikdo za celý pobyt na JIP nedovolil dítě odpoutat a pochovat, ba naopak sestra opakovaně utahovala uzle, neb se jí nelíbilo jak se z toho snaží vymanit, a to že tam řval a řval, tak mu přidávala dávku diazepamu, aby ho utlumili, jak sám Kroh přiznává. To co se dělá s dítětem když matka odchází z JIP je opět informace nad zlato, asi jako když jdu na wc tak se utřu, - tj. nepotřebuji vědět, že když odejdu tak dítě zajistím, to snad dělá matka automaticky v každé situaci a okolnosti.


Podání diazepamu: to opět souvisí s nutností fixovat dítě na postýlce při infúzní léčbě. Podání Diazepamu neklidnému dítěti pomůže se zklidnit a tím i snáze snáší stres, který pro něj vzniká. Čili, snažíme se dítěti pobyt na JIP co nejvíce usnadnit.


Toto vyjádření se mi opět příčí slovo od slova, souvislost mezi fixací a podáním diazepamu je normální pro toto oddělení, nikoliv pro rodiče, který vidí možnosti v pobytu na JIP naprosto diametrálně odlišně. A to, že je diazepam vlastně pomoc a uklidnění a usnadnění průběhu pobytu pro dítě? Tedy z mého pohledu, pokud by se podařilo někomu - neviděla jsem, zavést kanyla do ruky, kde to někdo několikrát zkoušel, následně by se ruka zafixovala do dlahy, a tím byl umožněn pohyb bez nutnosti fixace nebylo by potřeba podávat tak zázračného léku čemuž je diazepam přibližován. To, že jsem uváděla ve stížnosti, že nikdo nemá můj informovaný souhlas o podání léků, jako to, že se mě nikdo nezeptal, a neporadil se semnou o podání a to opakovaném tohoto léků - bylo bez povšimnutí předejito bez vyjádření.


Zákaz vstupu do herny: do herny mohou děti s matkami po doléčení akutního onemocnění. Čili jsou bez teploty, nebo u gastroenteritidy po úpravě stravy. Je to z důvodu, abychom zabránili přenosu infektů z jednoho dítěte na druhé. Pokud nemají předškolní děti doprovod rodiče, mohou do herny pouze pod dozorem učitelky což je zcela normální.


Velmi se mi líbí, jak pan Kroh iniciuje své odpovědi. Nejsem matka hlupák, tedy mi nikdo nemusí vysvětlovat, že dítě bez dozoru nikam nesmí, to je tak logické, že není ani třeba se o tomto zmiňovat, jelikož se na to ani nikdo neptá, že? Ve své stížnosti jsem uváděla, že mi byl zákaz na vstup do herny řečen při nástupu a nezměnil se za celý průběh hospitalizace, ba naopak nesměla jsem se synem nikam, a to jest - z místnosti, na chodbu. Udržte roční dítě, které začíná chodit na miniaturním prostředí kde si stěží otevřete okno. Tedy syna jsem měla uvázaného v šátku, nikde nelozil po zemi, neměl možnost nikoho nakazit, teplotu neměl ani jednou, úprava stravy - no nebudu se opakovat. Nesměla jsem dokonce ani hovořit s maminkami na chodbě, neb to je velmi nebezpečné, a jako matka bych si to měla uvědomit.


Závěr vyjádření pana Kroha: celé oddělení, lékaři i sestry se snaží pobyt nemocným dětem v nemocnici co nejvíce usnadnit. Proto jsme již dávno sponzorsky přestavěli pokoje pro pobyt matky s dítětem. Prakticky všude se snažíme, aby s malým dítětem byla na oddělení matka či otec. Jsme samozřejmě limitováni počtem lůžek pro matky. V určitých situacích volné lůžko není. V tomto případě se snažíme lůžko pro matku uvolnit do druhého dne, což se prakticky vždy daří. Pokoje byly vybaveny novým nábytkem a výzdobu na oddělení provedl dobrovolně profesionální výtvarník. Nevím, jak paní Boriková přišla na to,že pokoje nejsou vyzdobené. Jsou vyzdobené v rámci možností.


K tomu bych měla zase závěr vyjádření já: O snaze usnadnění nemůže být vůbec řeč, jestli je tím myšlena fixace, tlumení léky, lhostejný přístup, tj. nakrmení a přebalení a odchod z pokoje, tak v tom případě ano - dělají maximum. Pokus na to nahlížím jako milující rodič, který chce trávit čas se svým dítětem za jakékoliv situace, nic z toho mi není po chuti, a nelíbí se mi přístup. V pokojích jsou nové skříně z Ikea, to se musí nechat. Jak pokoje vypadají, dokládám následujícími fotkami. Posuďte sami, jak vypadá práce výtvarníka a výzdoby oddělení.

Milí návštěvníci. Vzhledem k medializaci tohoto příběhu je potřeba akutně tento web rozšířit (limit pro přenos dat). Děkujeme za velký zájem a každá pomoc je vítaná (i symbolická koruna, či desetikačka): Splynutí, z.s.,  Č.Ú.: 2200762658/2010  Můžete uvést V.S.: 777, nebo do předmětu uvést "DAR". Děkujeme